František Fiala
(* 1966 Jihlava) vystudoval na brněnské konzervatoři hru na violu,
skladbu a dirigování, soukromě se věnoval studiu varhan. Ve studiích pokračoval na
arcidiecézní konzervatoři pro církevní hudbu ve Vídni v oboru varhany, zpěv a řízení
sboru. Po návratu domů si doplnil studia skladby na pražské Hudební akademii
múzických umění (prof. V. Riedlbauch).
Na osobní doporučení prof. Petra Ebena zastupoval František Fiala v letech 1999-2000
Českou republiku na ročním tvůrčím stipendiu pro skladatele, spisovatele a výtvarníky
v Mezinárodním domě umělců Villa-concordiaBamberg, Německo. Zde se také po řadě
úspěšných koncertů ze svých děl dočkal i svého prvého profilového CD „Portrait
František Fiala" (Cavalli-records), ve kterém se představuje také jako varhaník (Partita),
umělecký vedoucí souboru Canticum novum a dirigent (Missa in modogregoriano).
Píseň
Žiji jako bez života
je postavena jen z několika málo myšlenek, navzájem se jemně
proměňující a to v závislosti na textu. Tento úsporný kompoziční přístup je dán hloubkou
textové předlohy, kterou jsou verše sv. Jana od Kříže, představitele vrcholné španělské
křesťanské mystiky.Objevuje se zde poměrně častá zvukomalba či symbolika (užití méně
líbivých akordů v závažnějších textových pasážích či naopak užití čistých, prostých
souzvuků v mysteriózních částech textu), která prostupuje celou písní a snaží se přispět
ke snazšímu pochopení užitých, hluboce kontemplativních veršů. Píseň
Cesta přes
kamenný most
vznikla v lednu roku 2012 k životnímu jubileu olomouckého biskupa
Josefa Hrdličky. Textová předloha je dílem známé žijící autorky, paní Zuzany Novákové –
Renčové, dcery básníka Václava Renče. Píseň je vlastně jakousi anticipací díla mnohem
rozsáhlejšího, a to kantáty ke sv. Anežce české, na které v současné době pracuji. Je
komponována na objednávku Olomouckého arcibiskupství. Sólový part písně je zde
obohacen o recitační plochy, které přednáší sólista, ve zmíněné kantátě však budou tyto
plochy určeny recitátorovi. Poslední část písně (radostnou píseň Boží lid dnes o Anežce
zpívá…) je doslovnou citací liturgické písně Petra Ebena s textem Jana Zahradníčka.
Melodie písně je přísně zachována, harmonický doprovod jsem však přetransformoval
do své vlastní hudební řeči a v kontextu s charakterem celé písně.
Missabrevis
z roku
1992 je jednou z nejranějšíchkompozic.K takto netradičnímu obsazení skladby mě
inspirovala skutečnost, že v mé rodné Jihlavě, kde skladba vznikala, jsem měl tehdy
k dispozici „pouze“ právě takto směrované hudebníky. Všechny čtyři hlasy, včetně
violoncella, jsou rovnocenné, ale linka nástroje je, pro své technické možnosti, poněkud
rozmanitější.
Inspirace gregoriánským chorálem je zde přítomna zejména v důrazu na správný poměr
mezi slovem a hudbou, kdy melodie nežije bez textu. Harmonická sazba kombinuje
konsonance a disonance pro co nejhlubší vyjádření nadřazeného slova. Využívá pestré
palety souzvuků, od zahuštěných akordů, až k zatajování tercie. Jsou využívány paralelní
kvartové, kvintové i celotónové postupy, které na příslušných místech podtrhují
starobylý charakter nebo naopak působí novodobě. Časté je také použití modulací
a chromatiky. Tempo a dynamika, zvukomalebné efekty, stejně jako výrazová označení,
jsou opět voleny v závislosti na textu.
