7 / 70
7
Konzervatoř Jana Deyla a střední škola pro zrakově postižené • 1910 – 2015
Předmluva
Vážení čtenáři,
dovolte mi na tomto místě přiblížit koncepci sborníku, který byl připraven k význam-
nému výročí 105 let od založení Deylova ústavu, jehož tradice v podobě Konzervatoře Jana
Deyla a střední školy pro zrakově postižené pokračuje dodnes. Příprava publikace byla
pro nás výzvou k poznání bohaté historie školy, jež nás však zároveň stavěla před nelehké
úkoly. Prameny, s nimiž autorský a redakční tým mohl pracovat, pocházejí především ze
školního archivu. Dlouhé období je v nich však popsáno značně neúplně a nevyrovnaně,
a jak už to v bádání často bývá, některé se na denním světle objevily až v závěrečné fázi
příprav knihy. Navzdory těmto úskalím jsme se pokusili představit vyvážený obraz uply-
nulých let.
Po první kapitole
Od Deylova ústavu ke konzervatoři
, která stručně přibližuje dějiny
školy, následuje několik vzpomínkových textů. Jejich autory jsou někdejší studenti nebo
pedagogové, kteří se ve svých řádcích podělili o něco málo z toho, co se jim z oněch dob
zapsalo do paměti. Významnou částí sborníku je kapitola
Historie školy v obrazech
, neboť
fotografie zachycují mnohé, co bychom slovy popisovali jen těžko, včetně neopakova-
telné atmosféry prostředí. Využili jsme zde bohatý fotografický archiv, který jedinečným
způsobem dokumentuje proměny školy v průběhu let. Snímky jsou rozděleny do pěti te-
matických kapitol, jež jsou opatřeny komentáři.
Vedle zmíněných fotografií sborník obsahuje seznamy pedagogů v té podobě, v jaké
se dochovaly ve školním archivu, nejstarší zápis pochází z roku 1932. Soupis absolven-
tů školy je z let 1963–2015. Byť právě zde byl rozsah práce nejvíce omezen dostupnými
archiváliemi a soupisy, a nečiní si tedy nárok na vyčerpávající úplnost, zejména v přípa-
dě pedagogického sboru jsou zpřístupněny informace, cenné pro pamětníky i badatele,
které by jinak zůstaly zcela nedostupné. Soupisy absolventů naopak alespoň dílčím způ-
sobem doplňují již existující
Seznam chovanců Deylova ústavu
. Ten byl otištěn v knize Ja-
romíra Kurze a Františka K. Neuberta
Deylův první český ústav pro nevidomé
(Praha 1985)
na stranách 149–162, který však opět z důvodu chybějících dokumentů zachycuje jen roky
1910–1933.
Závěrečný oddíl pak po jednotlivých odděleních přibližuje současnou podobu peda-
gogického sboru konzervatoře.
Pevně doufáme, že se tato útlá knížka stane důstojnou připomínkou výročí školy, pří-
jemně osvěží vzpomínky mnoha pamětníkům a bude rovněž vítaným zdrojem informací
o historii Konzervatoře Jana Deyla.