Konzervatoř Jana Deyla a střední škola pro zrakově postižené 1910

Konzervatoř Jana Deyla a střední škola pro zrakově postižené • 1910 – 2015

Po válce se připravovala centrální reforma všech vzdělávacích institucí specializova-

ných na potřeby slepých. Díky hudební tradici bylo Deylovu ústavu určeno zaměření na

hudební výchovu a s výukou se započalo 1. září 1948. V říjnu byl pak jmenován nový ředi-

tel, jímž se stal Jan Drtina, významný nevidomý hudební pedagog, který v čele setrval až

do roku 1982. Také tato osobnost se nesmazatelně vryla do dějin školy.

Drtina začal vést školu v době, kdy její postavení ani budoucnost nebyly zcela jasné.

V roce 1950 sice získala status tzv.

Oddělení pro přípravu kandidátů učitelství hudby

nicméně nesloužila již jen nevidomým, ale obyvatelům Prahy 1 obecně. Na přelomu let

1950–1951 se díky jejímu plnohodnotnému začlenění do sítě pražských škol vyřešily ale-

spoň ekonomické nesnáze, stále však byly činěny pokusy o její zrušení či alespoň ome-

zení. Díky Drtinově obratnosti se vždy podařilo existenci školy udržet. Nejvážnější pokus

o její zrušení se odehrál v roce 1955, kdy došlo k ukončení pedagogického oboru, do

kterého nebylo možné přijímat nové studenty. Namísto toho bylo několik nevidomých či

slabozrakých studentů přijato na Pražskou konzervatoř, což mělo posloužit jako důkaz

pro tvrzení, že specializovaná škola není potřebná. Tito žáci však byli při studiu postaveni

před množství problémů a celý pokus byl nakonec neúspěšný. Již na podzim roku 1956

byla proto nově zřízena

Odborná škola hudební pro slepé

s hudebním a ladičským obo-

rem. Její výuka probíhala paralelně s postupně končícím 2.–5. ročníkem pedagogického

oboru, jehož poslední absolventi odešli roku 1959.

V roce 1961 se status školy změnil na střední hudební školu s pedagogickým zamě-

řením, která nabízela pětileté maturitní studium a dvouletou nástavbu. Tím se s koneč-

nou platností dostala na roveň konzervatořím a odpoutala se od předchozích spojení se

školami nižšího stupně. Zároveň se tak položil základ sedmiletého studia, v němž žáci

absolvovali dva obory. Škola tím definitivně získala pevné místo ve vzdělávacím systému

a byl uznán její význam a přínos. O patnáct let později (1976) se díky neúnavné péči ředi-

tele Drtiny stala z nařízení ministerstva školství

Konzervatoří pro mládež s vadami zraku

S pádem komunismu a železné opony došlo též, podobně jako v ostatních vzdělá-

vacích a kulturních institucích, k uvolnění politických poměrů v konzervatoři. Roku 1992

se škola symbolicky přihlásila k odkazu zakládající osobnosti, neboť byla přejmenována

Konzervatoř a Ladičskou školu Jana Deyla

, roku 2006 byl její název upraven do stáva-

jící podoby –

Konzervatoř Jana Deyla a střední škola pro zrakově postižené

. K významné

změně došlo v roce 2012, kdy byla upravena organizace vzdělávání. Studium bylo nově

rozvrženo do šesti let, podobně jako u ostatních konzervatoří, a současně byla zrušena

povinnost studia druhého oboru. Dne 8. listopadu 2012 se po zakladateli ústavu Janu

Deylovi dočkal trvalého připomenutí rovněž dlouholetý ředitel Jan Drtina, jehož jménem

byl, jako uznání jeho mimořádných zásluh, nazván koncertní sál školy.

Výběr použitých pramenů a literatury:

Kurz, Jaromír – Neubert, František K.: Deylův první český ústav pro nevidomé, Ústřední výbor Svazu

invalidů v ČSR, Praha 1985

Rukopisné a strojopisné materiály z archivu konzervatoře

Smýkal, Josef: Jan Drtina – Život a dílo, [bulletin k výstavě], Technické muzeum, Brno 2013

Tyflologické listy, příloha časopisu Zora, č. 1-2, Praha 1974

Výroční zprávy Deylova ústavu pro slepé 1914, 1917–1919, 1922–1925 a 1942

Výroční zprávy Konzervatoře Jana Deyla